Na jaře roku 2011 měl Mirek za sebou tisíce kilometrů toulek Pyrenejským poloostrovem. Viděl desítky městeček a vesnic. Některé vesničky byly pečlivě udržované a stylově sjednocené, jiné měly každý domek jiný a břízky prorůstající i dlážděnými ulicemi. Ale jen hrstka z nich se dala považovat za dokonalou po všech stránkách. A překvapivě žádná z nich se neschovávala ve Španělsku. Ty nejhezčí perly venkovské architektury totiž najdete v Portugalsku. A podle Mirka jsou tři. 

Monsanto

Monsanto

Mirek se na parkovišti u vesnice Monsanto probudil časně ráno. Slunce se ještě schovávalo za horizontem, lidé pomalu začínali zatápět v kamnech a parkoviště i silnice stále zely prázdnotou. Mirek využil klidu a samoty k celkové hygieně na záchodě pro invalidy na kraji parkoviště. Už dávno si zvykl na studenou vodu a všudypřítomnou zimu, ale stále považoval za luxus možnost umýt se celý v umyvadle a za zavřenými dveřmi, které se daly i uzamknout.

Zvonice Monsanto

 

Když se po snídani vydal na procházku úzkými ulicemi malebné vesničky, narazil na otevřené informační centrum, které se ještě nestihlo zaplnit návštěvníky. Carlos, který zde prodával pohlednice a jiné upomínkové předměty, byl velmi ochotný a na Mirkovu otázku, kde by našel domy s jednou jedinou taškou, řekl, že mu je všechny rád ukáže. A tak zamkl infocentrum a šli. A co to je „dům s jedinou taškou?“

Monsanto je vesnice, kterou tvoří balvany, mezi které lidé postavili malé domky. Některé stojí na balvanech, jiné jsou balvany sevřeny a další se schovávají pod nimi. A právě ty, které se schovávají pod balvany, jsou těmi, které se nazývají domy s jedinou střešní taškou.

Dům s jednou střešní taškou

 

Když Carlos Mirkovi ukázal ten poslední, vrátil se do infocentra a Mirek proběhal zbytek vesnice sám. A nejen tu. Vylezl i na kopec k hradu Monsanto, ze kterého je nádherný výhled do okolí. A protože si Mirek přál vyfotit tohle kouzelné místo i během západu slunce, vrátil se sem pozdě odpoledne a toulal se po okolí až do půlnoci.

Monsanto v noci

 

Monsanto

 

Sortelha

Mirek opustil Monsanto až druhý den ráno. Nebylo kam spěchat, protože v noci se přihnal déšť, který pokropil prakticky celou neděli. A tak ji Mirek strávil v autě a na cestě. Přes městečka Relva, Medelim a Aldeia do Bispo dojel až do Penamacor, kde u hradní věže čekal, až se počasí trochu umoudří. Netrvalo dlouho a příroda začala čarovat. Mohutné přeháňky se střídaly se záplavami světla, které se odráželo od lesklých barev krajiny. Mezi nebem a zemí se odehrávalo pravé divadlo, které krášlily duhy a bílé cáry vody, visící z mohutných oblaků.

Sortelha

 

K hradební zdi městečka Sortelha dorazil Mirek téměř za tmy, a tak se rozhodl, že si Sortelhu prohlédne až druhý den. Usínal s představou, že za zdí najde pouze pozůstatky kamenného hradu a nějaké ty rozvaliny. O to větší bylo jeho překvapení, když ráno prošel bránou, za kterou objevil dokonale zachovalou středověkou vesničku s kostelem i hradem.

Sortelha a hrad

 

Tolik nádhery opravdu nečekal. Žádné reklamní cedule, neonové poutače ani zahrádky plné turistů. Jen dokonale zachovalá vesnička s kostelem a hradem a parádní počasí k tomu. Byl na cestě už více než tři měsíce a viděl bezpočet měst a vesnic, ale jen tři se jí svojí dokonalostí mohly rovnat. A byly to právě vesnice Monsanto, Obidos a francouzské Collioure. Avšak Sortelha samotná měla něco navíc. Takový ten nepopsatelný pocit, který mu daleko od domova nahrazoval… no právě domov.

Sortelha bez turistů

 

Opouštět Sortelhu se Mirkovi moc nechtělo. Seděl na hradbách, pozoroval okolní krajinu a říkal si, jaké by to asi bylo žít tady. Ten večer si prostě nechtěl sundat ty růžové brýle, a tak po západu slunce vlezl do auta a znovu usnul pod hradbami.

Sortelha

 

V následujících dnech navštívil Mirek městečka Belmonte, Loriga, Folgosinho, Linhares, Celorico da Beira nebo Trancoso, ale žádné z nich se svojí krásou ani neblížilo krásám Sortelhy. Sortelha se pro Mirka stala symbolem celého Portugalska.

 

Belmonte

 

Loriga

 

Folgosinho

 

Linhares

 

Celorico da Beira

 

Trancoso