Trailrunningový závod Ještěd SkyRace a jeho zimní variantu Winter SkyRace, při kterém účastníci běží dvakrát na vrchol Ještěd, točím prakticky od jeho vzniku. Ředitel závodu Honza Dušánek chtěl pořádné video, které zachytí atmosféru, emoce a energii celého závodu včetně předávání cen. Pro mě to tehdy byla výzva a to jsem ještě netušil, co všechno spolu zažijeme.

Čím více kameramanů, tím větší pohoda

Pamatuju si, jak jsem při prvním ročníku záviděl fotografům jejich počet. Ti se rozmístili na všechna důležitá stanoviště a cvakali. My kameramani jsme byli jen dva. A to se pak člověk hodně nalítá. Už tehdy jsem zjistil, že čtyřkolka je pro tenhle druh závodu opravdovou nezbytností. Nevyjela sice všude, ale jinak mi natáčení hodně usnadnila. Nejen že jsem točil za jízdy, ale mohl jsem se rychleji pohybovat po hřebeni a dostat se tak blíže běžcům.

Příprava nadevše

Zásadní je dobře znát trasu a předpokládané mezičasy nejrychlejších. Proto je velmi důležitá samotná příprava na závod. Na trati už není čas na otázky ani zaváhání. Já byl vždycky ten, který se pohyboval poblíž čtyřkolky a můj druhý kameraman Tomáš zůstával po celý závod na vrcholu Ještěd a běhal podle toho, jak velké množství závodníků se blížilo buď na jednu stranu svahu, nebo na druhou. Naštěstí jsme oba fyzicky zdatní, takže vítr, mráz ani terén nás nepokořili. Jednou jsem však zaváhal s časem natáčení a málem se mi to pořádně vymstilo.

Kameraman sprintuje

Při natáčení jedné ze zimních variant závodu jsem s Tomášem stál u svého auta na vrcholu ještědského hřebene nedaleko Ještědky a předával jsem mu zbytek baterií pro natáčení u hotelu. Tehdy jsem neměl čtyřkolku, a tak jsem byl už silně nervózní, protože vždycky jsem to byl já, kdo točil cíl a doběh vítěze a v tu chvíli by cíl několik kilometrů daleko a jen patnáct minut na můj přesun. Stáli jsme tenkrát u silnice, když tu najednou proběhl závodník, který nám byl povědomý. Jasně, byl to lídr závodu. Pamatuju si, že jsem skočil do auta a vystartoval po zasněžené silnici do údolí k cíli jako smyslů zbavený. Do cesty se mi pletla auta i závodníci, ale já musel letět hlava nehlava.Vítěz měl být za deset minut v cíli. Já jsem na parkoviště u cíle dojel v opravdu rekordním čase, a když jsem vyndával stabilizátor z auta, uslyšel jsem z reproduktorů hlas komentátora: „A už vidím prvního běžce!“ Do cílové rovinky jsem doběhl třicet vteřin před tím, než vítěz protnul cílovou pásku. Těsnější to už být nemohlo. Lapal jsem po dechu jako splašený kůň a byl jsem šťastný, že mám vítěze na videu. Od té doby jsem vždycky přijížděl s rezervou několika minut.

S technikou na život a na smrt

Pokud se můžete bezezbytku spolehnout na svoji techniku, pak je práce na trati radostí. Během závodu není čas řešit nefungující gimbal nebo zamrzající kameru. Musím to zaťukat, ale já štěstí na bezproblémově fungující techniku měl, a pokud se něco pohnojilo, byla to jen moje chyba. A jak vlastně točím? Obvykle počkám na běžce klečíc na čtyřkolce, uděláme spolu jeden nebo dva záběry, pak seskočím, natočím pár záběrů ze země či z ruky a jede se dál. Mám hrozně rád pestrost v záběrech, kontinuitu a samotné „vrcholy a pády“ v atmosféře videa. I v hudbě se dají jednotlivé části závodu rozdělit a přidat jim na dramatičnosti. A když jsem si chtěl s nějakým záběrem vyhrát a nezbyl na něj čas (půl hodiny natáčení na vrcholu je opravdu málo), dotočil jsem ho se „svým“ běžcem v jiný den včetně záběrů z dronu. Jisté je, že technika v těchto extrémních podmínkách trpí a s tím souvisí i poslední odstavec tohoto článku.

Sportovní video v plenkách

Myslím, že jsem měl veliké štěstí, že jsem se stal pravidelným kameramanem tak ikonického závodu jakým je Ještěd SkyRace. Skály, suťová pole, hluboké lesy, travnaté svahy a k tomu monumentální Ještěd. Taková krajina vypadá skvěle na videu ze země i z dronu.

Avšak české sportovní video je stále v plenkách a jen těžko můžeme současná sportovní videa z nejrůznějších koutů české přírody srovnávat se zahraniční produkcí. I když jsem se opravdu snažil přiblížit se etalonům ve své třídě, jako jsou Redbull, Rapha nebo Salomon TV, je vidět, že výsledek se vždy bude opírat o lidi. A to nejen o ty, kteří sportovní video točí, ale hlavně o ty, kteří ho platí. Dva kameramani nikdy nemůžou zvládnout tolik, co celá sestava kamer, která zachycuje světové nebo alespoň evropské závody. Ono, jak to tak bývá, všechno se vším souvisí. Zahraniční sponzoři ví, jak s kvalitním videem dále pracovat. U nás se video bere často jako chudý příbuzný k fotografiím. Jednoduše: hlavně aby něco bylo. A tak jsem rád, že si říďa Honza pozval ke spolupráci právě mě a spolu jsme se pokusili dotáhnout naše sportovní video na pomyslný „vrchol“ našich možností. Škoda jen, že jsem obměnil svoji „aparaturu“ jen krátce potom, co jsme se rozloučili a nemohl jsem tak ukázat divákům zcela nový rozměr videa v rámci letošního Winter SkyRace. A co to pro mě znamená? Přidat k Tomášovi další kameramany a vyrazit točit za hranice. A teď nemyslím jen italský trailcamp, který jsme si s Honzou taky parádně užili, ale pořádnou alpskou „vrcholovku“. Uvidíme, co přinese sezóna 2019. A kdo chce mít přehled o všech filmech a upoutávkách, které jsem pro Ještěd SkyRace vytvořil, ať koukne na tohle video. Ať žije trailrunning!