Běžecký kemp v Itálii je novou událostí v kalendáři sportovních akcí Honzy Dušánka, pro kterého každoročně točím Winter SkyRace a Ještěd SkyRace.

Tentokrát jsem se vydal do Toskánska, abych natočil pětidenní běžecké soustředění hobíků i profíků, kteří chtějí zlepšit techniku běhu, získat cenné informace o vhodném stravování, vyzkoušet si sportovní vybavení a užít si aktivní dovolenou se těmi, co mají stejný zájem – běh.

Hned v úvodu musím napsat, že natáčet běhání je fyzicky velmi náročné. Obzvlášť máte-li k dispozici pouze dvě kamery. Běžec nepočká, a tak je nezbytná pestrost záběrů ohrožena. Na Ještědu řešíme rychlost čtyřkolkou. Točím za jízdy a je-li potřeba, seskočím a točím ze země. Ale v Itálii jsem čtyřkolku k dispozici neměl. Jak jsem to tedy vyřešil?

První pokus běžet s těžkým stabilizátorem celou trasu (i když měřila pouhých 5 kilometrů) nebyl úspěšný. Natočil jsem sice vše, co jsem potřeboval, ale věděl jsem, že delší trasy běžet, s technikou v rukou a doplňky v batohu na zádech, nezvládnu. A tak jsem si na další, tentokrát patnáctikilometrový běh, půjčil kolo a rozhodl jsem se natáčet z menšího stabilizátoru. Zdálo se, že je vše vyřešeno, ale to jsem chválil dne před večerem.

Na kole jezdím od malička. Horské silnice na severu Čech jsou mým domovem. Ale na singletreku jsem nikdy nejezdil. Vždy jsem preferoval cyklistiku silniční. Když se toho odpoledne skupina asi třiceti běžců pod vedením běžeckých ambasadorů a Honzy Dušánka vydala na singletrek jižně od městečka Puntone, nezbylo mi, než je následovat. V jedné ruce řídítka, v druhé stabilizátor. Ze začátku jsem si pískal, běželi jsme po asfaltu, ale terén se začal rychle měnit. Nastoupily prudké kopce, bahnité průrvy, úzké průseky a vodou vymleté svahy. Často jsem musel sesedat a kolo tlačit, protože řídit jednou rukou se prostě nedalo. Asi v polovině trasy mi i ti nejpomalejší běžci začali unikat, a když jsem dorazil k prudkému korytu, které jsem stěží vytlačil, zůstal jsem na singletreku sám. Ještě párkrát se mi podařilo jednu ze skupin dojet, ale netrvalo dlouho a ztratil jsem je nadobro. A protože byl právě tento singletrek změtí cest, které se různě křižovaly, a já netušil, kudy se běžci vydají, nezbylo mi, než se vydat zpátky na ubytko. To však bylo snadnější říct než udělat. Naštěstí mi orientační smysl není cizí, a tak jsem se asi za hodinu vymotal z bludiště stezek zpátky v městečku Puntone.

Les mě vyplivnul kousek od přístavu, a když jsem dojel na chodník, který lemuje promenádu vedle přístavu, uviděl jsem pár běžců na jeho konci. Počkal jsem na ně. Jasně že to byli naši. Prý mi na zemi dělali šipky, abych se neztratil. Nepovedlo se. Ani jednu jsem neviděl. A tak první den skončil poučením. Točit, pokud to půjde, z kola. Večer mě napadlo, že by problém mohla vyřešit elektrická jednokolka, ale pochyboval jsem, že by zvládla těžký terén, na který se běžci často vydávají.

Jeden z dalších výběhů vedl po pobřeží do městečka Castiglione della Pescaia. Tentokrát jsem běžcům nadjížděl autem a musím napsat, že pokud je dostatek času na přípravu v místě natáčení, je tohle asi nejlepší varianta natáčení běhání. Přesto jsem na kolo ještě jednou usednul. A to když byl naplánován okruh v okolí městečka Saturnia. Prašná polňačka se na kole dala zvládnout, i když to bylo to moje kolo skládací. Chvíli jsem točil, jak skupina běží krajinou a pak jsem se vydal natočit centrum městečka. Běžecký výlet skončil u lázní Saturnia, kde na nás čekalo grilované maso a koupačka v řece.

A jak to všechno dopadlo? Koukněte na film a vydejte se na další z běžeckých kempů Honzy Dušánka. Nebudete litovat. Více fotek z Trailcampu Itálie a další videa najdete zde.