Mirkův 129. den na cestě nezačal slavně. Nerudný dědek mu připomněl, jak moc ho poznamenala příhoda z Gibraltaru a pobyt ve vězení. Když mu ráno zabouchal na okno auta a křičel, že na tom místě nemá co dělat, z naprostého klidu se Mirek dostal na bod varu během dvou vteřin. Srdce mu tlouklo o sto šest a jeho rozzlobenost se stupňovala s každou vteřinou, kdy sledoval dědka, jak se šourá kamsi pryč. Na prašném plácku nedaleko silnice, ale daleko od všech obydlí, nebyla jediná zákazová nebo informační značka, která by naznačovala, že kdokoliv nebo cokoliv tu není vítané. Ale protože Mirek nemá rád konflikty, protřel si oči, ujistil se, že vzduch je čistý, skočil za volant a odjel.

Přírodní park Alvão

Mohutné přívaly deště bušily do okýnek Fíbí, když se proplétala mezi portugalskými vinicemi. Krajina se schovávala pod bílou peřinou mraků a nic nenaznačovalo tomu, že by se to v následujících hodinách mělo změnit. Jenže když Mirek dorazil na hranici přírodního parku Alvao, jako mávnutím kouzelného proutku se mraky roztrhaly a náhle vysvitlo slunce.

Na vrcholu

 

Mirek neváhal ani minutu a využil téhle příjemné změny. Hodil batoh na záda a vyrazil na nejbližší kopec, ze kterého tušil pěkný výhled. A nespletl se. Národní park se před ním otevřel v celé svojí drsné kráse. Z vrcholu byl dokonce vidět i vodopád, na který lákaly všechny brožurky, které v infocentrech našel. A tak se z vrcholu vydal ohořelými lesy do skal, které lemovaly široké údolí, v jehož horní části se schovávala perla s jednoduchým názvem Fisgas.

Ohořelá krajina v přírodním parku Alvao

 

Vodopád nebyl ani z nejvyšších ani z nejmohutnějších, které Mirek na svých cestách viděl, ale jeho okolí mu na mohutnosti a kráse přidávalo.

Fisgas de Ermelo

 

I z parkoviště byl nádherný výhled na celý park. A co teprve potom, když se Mirek vydal po skalách nad vodopád. Slunce pomalu zapadalo a Mirek už dávno věděl, že tady chce strávit noc. A to ještě nevěděl, co ho čeká druhý den ráno.

 

Kaňon vodopádu Ermelo

 

Nemusel si nařizovat budík, aby se vzbudil s východem slunce. Příroda ho vzbudila sama. Ticho bylo tak hlučné, že musel vykouknout z okýnka a ujistit se, že je stále na stejné planetě a že neohluchnul. Jeho oči pomalu zaostřily na oblohu. Bylo jasno a slunce pomalu stoupalo nad horizont, pod nímž se v údolí válela bílá pěna mraků. Z moře zvlněné mlhy stoupaly okolní vrcholky jako ostrovy, pomalu růžovějící v prvních paprscích slunce. Mirek vyskočil z auta s foťákem v ruce. Překvapilo ho, jak teplo bylo, a tak po okolí běhal jen v tričku a kraťasech a nemohl se vynadívat na tu krásu, která ho obklopila. A to si myslel, že národní park Alvao už nemůže být hezčí.

Ráno nad vodopádem Ermelo

 

Ráno v přírodním parku Alvao

 

Amarante, Guimaraes a Braga

Tahle města rozhodně stojí za návštěvu. V Amarante se Mirek vykoupal v bazénu, kam jezdili čeští kajakáři trénovat.

Amarante

 

V Guimaraes navštívil hezké centrum, ale zjistil, že okolí tohoto města je ještě hezčí. Lesy na vrcholu Penha nad městem prochodil křížem krážem, užil si výhledů na město i opuštěných zákoutí mezi balvany s fontánami a náboženskými zastaveními.

Guimarães z vrcholu Penha

 

Guimarães

 

Hrad Guimarães

 

Montanha da Penha

 

A protože Bragu navštívil v neděli, centrum bylo liduprázdné, a tak bloumal opuštěnými ulicemi a navštěvoval kostely, které byly naopak zaplněné věřícími. Nádhera.

Braga

 

Bom Jesus do Monte, Braga

 

Národní park Peneda-Gerês

Přesto má Mirek raději přírodu než města, a tak netrvalo dlouho a ocitl se na pěšinách v okolí městečka Geres. Skákal přes potoky, bloudil trnitými keři, šplhal po úbočích kamenitých svahů a pozoroval koně, kteří se pásli v liduprázdné krajině. A když později toho dne stoupal do průsmyku Leonte, pomyslel si, že okolní krajina je nejen drsná, pichlavá a voňavá, ale i plná vody, která se schovává ve fontánách a pramenech, jež míjel téměř v každé zatáčce. Bohužel právě v okolí tohoto průsmyku se kvůli zákazovým značkám nedalo nocovat, a tak Mirek dojel až k vesničce Torneiros, kde našel krásné parkoviště s výhledem na vzdálený vodopád. Tu noc se na kratičkou chvíli vrátil do Španělska, aby na druhý den dojel do Portugalska, kde ho čekala poslední část cesty podél hranic až do města Valenca, kde se rozhodl, že definitivně opustí krásné Portugalsko, které mu bylo domovem celých 44 dní.

 

Lindoso, Národní park Peneda-Gerês

 

Nad vesnicí Gerês

 

Nad vesnicí Roucas

 

Nad vesnicí Peneda

 

Santuario de Nossa Senhora da Peneda