Poslední ráno na Gibraltaru přivítalo Mirka atmosférou příprav a očekávání. Pepa se chystal do práce, Dana připravovala svačinu Tomíkovi, Mirek skládal prádlo, které mu Dana vyprala, a Tomík sledoval televizní pohádky.

Výhled z bytu na Gibraltaru

 

Za okny takové rušno nebylo. Pomalu stoupající slunce zkracovalo stíny vysokých budov, které ustupovaly z mořské hladiny, na které dřímaly nákladní lodě. Silnice byly plné aut, ale ty nebyly z oken u balkonu vidět, a tak se zdálo, že pobřeží Španělska i Gibraltaru ještě spí.

„Nezapomeň si kartáček!“ volala Dana na Mirka do koupelny.

„Jo jo!“ volal Mirek zpátky, zatímco si Pepa vázal kravatu u zrcadla.

Posnídali všichni společně. A že to byla pořádná snídaně. Pečivo, marmelády, máslo, džusy, mléko, vejce a kdo ví co ještě.

„Zabalila jsem ti pár sendvičů, všechny konzervy, co sis včera v obchodě vybral a taky ten džus, co ti tolik chutná,“ řekla Dana a pobídla Tomíka, aby jedl.

„Vždyť to ani neunesu,“ usmál se Mirek a za všechno poděkoval.

Po snídani nastalo loučení.

„Máš všechno?“ ptala se starostlivě Dana.

„Úplně,“ pokývnul Mirek a všechny objal.

„Nezapomeň se ozvat, až dorazíš domů,“ připomněl Mirkovi Pepa a nabídl se, že mu pomůže odnosit věci dolů k autu.

„Ani nevíte, jak zvláštní směs pocitů si s Gibraltaru odvážím,“ řekl Mirek, když stál u vchodových dveří. „Na pobyt ve vězení dlouho nezapomenu, ale na vaši laskavost, pohostinnost a přátelskost o to víc. Děkuju, že jste mi ukázali i tu pohodovější stránku Gibraltaru. Díky vám můžu s klidem pokračovat v cestě.“

A když Mirek usedl za volant svého auta, znovu pocítil tu touhu vydat se na cesty. Daleko a sám. A tak natankoval plnou nádrž benzínu, přejel hranice do Španělska a hned druhý den se nechal přivítat hraničními kameny Portugalska.

Římské ruiny Milreu, Portugalsko

 

Z deníku

Noc u silnice N-IV u čerpací stanice Galp byla klidná. Odjezd směr Portugalsko – trasa: Sevilla – Ayamonte – Altura – CacelaVelha – Tavira. Tavira – prohlídka centra a kostela s hradem na kopci. Hezká zahrada a hradby s výhledem na řeku a dál do přírodní rezervace na pobřeží. Odjezd k ruinám Milreu. Zavřeno. Odjíždím zpět k hlavní silnici na Faro. Parkuji u krajnice a vyrážím na kole do Fara. Faro je omšelé, špinavé město, které nestojí za návštěvu. Pojezdil jsem centrem, dojel jsem na pobřeží, které nelemují pláže ani mokřiny, ale železniční koleje. Pláže jsou až na ostrovech, dostupných trajektem. Zpátky u auta si uvědomuji, že v Portugalsku je o hodinu méně a tak se vracím k Milreu a je otevřeno. Odpoledne pokračuji dál na západ – trasa: Amoreira – Alcantarilha – Benagil. Parkuji u domu na skále. Hledám lepší místo na spaní. Chodím mezi domy a nacházím cestu, která mě dovede k turistické cestě na pobřeží. Noc u pláže Carvalho.

Pláž Carvalho, Algarve, Portugalsko

 

Algarve, Portugalsko

 

100 dní na cestě

Když se Mirek ráno probudil, zapsal do deníku číslovku 100. Byl na cestě už více než tři měsíce, přečkal pobyt ve vězení, viděl bezpočet nádherných míst, poznal zajímavé lidi a to si žádalo oslavu. A jak jinak oslavit stý den na cestě než pořádným výletem?

Algar Seco, Algarve, Portugalsko

 

Tak rozeklané a malebné pobřeží, které se rozkládá mezi Benagilem a majákem na mysu Carvoeiro, ještě nikdy neviděl. I pomalá chůze byla příliš rychlá na to, aby očima dokázal zachytit všechno a o nic nepřišel. K mnoha plážím pod hradbami útesů vedly pěšiny, a tak se chodil dívat, co všechno neklidné moře vymlelo do pruhovaných skal.

Algarve, Portugalsko

 

Nacházel desítky jeskyní, ba dokonce schůdky, vytesané do hnědých stěn, které kolmo padaly na sametové pláže, neustále uhlazované silným příbojem. Moře bez ustání bušilo do tvrdohlavých hradeb a vytvořilo zde mnoho děr a tunelů, které, když se prudce naplnily mořskou vodou, vydávaly nejrůznější zvuky. Byla to radost pozorovat zpěněné moře, které se trpělivě snažilo ukrajovat z neoblomných balvanů, které čněly kolmo vzhůru, dávajíc prostor a život keřům a trávě na samotných vrcholcích.

Cabo Carvoeiro, Algarve, Portugalsko

 

I když později odpoledne začalo pršet, strávil Mirek nádherný den v majestátní přítomnosti majáku a jeho okolí. Snad ho ani nepřekvapilo, když zjistil, že u majáku pohádkové útesy nekončí. Později je navštívil také v okolí pláže D. Camilo a v jiné podobě také na Cabo de Sao Vicente.

Mys Sagres, Algarve, Portugalsko

 

Portugalsko Mirka ani lépe přivítat nemohlo. A když za zvuků deště procházel mapy a zjišťoval, kam vyrazí příště, těšil se, co všechno pro něj tahle země připravila. Samotná mapa naznačovala, že toho nebude málo.

Na mysu Sagres, Algarve, Portugalsko